Knoflíčky

31. července 2013 v 22:50 | Rigmor Dahl |  Plechovej plot
,,Umm… ale… tak jestli máš lahev šampaňského navíc, tak proč ji nebouchnout,'' řekl pomalu. Jeho pohled se zdál nepřítomný a neustále zírající na moji starou košili, ke které mě vázalo plno vzpomínek. Nebyla to obyčejná košile, má nejoblíbenější, i když mi Linda mockrát říkala, ať už ji vyhodím. Nemá k ní spojeny takové vzpomínky jako já. Na jeden letní večer, seděli jsme s Johnem, popíjeli červené víno, a když jsem sklenici měl už prázdnou, tak mi John nabídl, že mi ještě doleje. A protože byl trochu připitý a jeho pohyby byly trochu nemotorné, víno skončilo na mé košili místo ve skleničce.
Skvrna na košili zůstala.

Stejně jako skvrna vzpomínek. Tu už nikdo nevyčistí. Místo špinavé a přesto super košile, tu je jiná. Čistější. Líbivější. A přesto jí něco chybí.
Odešel jsem do kuchyně pro skleničky, mezitím co John držel lahev v náručí jako dítě. Je možné, aby si to pamatoval?
Ne.
S plnýma rukama jsem se vrátil do obývacího pokoje. John se usadil na pohovku, nohu přes nohu a lahev stála na dřevěném stolku. Díval se z okna a snad si nevšiml, že jsem přišel zpátky do pokoje. Postavil jsem skleničky na stůl a lahev jsem vzal do ruky. Konečně se na mě podíval a pozoroval, jak otevírám bublinky. Moc mi to nešlo. Vstal a svýma rukama mi překryl ty mé, ukazujíc mi jak otevřít lahev. Špunt vylétl. Začal jsem rozlévat víno. Polil jsem ho.
,,Promiň,'' řekl jsem jen stroze. O čem dalším se dá povídat během omlouvání se? Já nechtěl? A co když chtěl?
Podal jsem mu roli papírových ubrousků a jeden jsem si vzal do ruky, že se pokusím trochu vysušit polité místo. Dotkl jsem se jeho trika tím ubrouskem a on mě za tu ruku chytl. Ne ošklivě. Přitáhl si mě blíž. Byli jsme tak blízko, že jsme se málem dotýkali nosy. Kousl se do rtu a já tušil, co bude následovat.
Všimnul si, jak mi buší srdce? Splašeně? Jak se mi zrychlil dech? Jak mu do obličeje málem funím? Jako kdybych stál na vysoké budově a rozmýšlel si, jestli skočit. A můžu to k tomu přirovnat? Nebudou následky stejné, fatální?
Jemně jsem naklonil hlavu. Cítil jsem jeho pohled, který mě příjemně propíchával skrz na skrz. Pootevřel jsem pusu. John se ke mně přiblížil na maximum a já přivřel oči.
Exploze?
Ohňostroj?
Pád z vysoké budovy!
Rozechvělou ledovou rukou jsem mu neobratně zajel pod triko. Zachvěl se, jako kdyby mu přejel mráz po zádech. To triko bylo takové volné, batikované… Nedělali jsme si je taky spolu? Křivě jsem se usmál, přičemž mi věnoval ten čokoládový pohled. Ne, tohle jsem nemohl vydržet. Konečně jsem ho vysvobodil z toho barevného trika, které se mi teď zdálo příliš obepnuté. Musel jsem ho z něj vysvobodit. Jemně mi táhnul škrábanec na pravé ruce. Udělal jsem takový zvláštní zvuk, přirovnatelný k zasyčení. Ale příjemnému zasyčení. Oba jsme věděli, co chceme.
Triko leželo na zemi a my si vyměnili hru. Udělal takový výpadek a najednou jsem ležel já a on byl nade mnou. Jemně se mě svým tělem dotýkal.
Ne, nedalo se to vydržet. Cítil jsem, jako kdybych se měl každou chvíli zbláznit. Chvěl jsem se, ale on nepřidal. Minimální rychlostí mi otevíral hezky knoflíček po knoflíčku na košili.
 


Komentáře

1 Algie | Web | 1. srpna 2013 v 0:34 | Reagovat

Teda, musím říct že píšeš fakt dobře. Přiznám se - a promiň jestli jsem příliš upřímnej - že tomu co píšeš, nerozumím. Což nemyslím tak že bych nechápal, o čem píšeš. Myslím to tak že mi to není blízký. A to, nemyslím jen tenhle text, ale i ten druhej, co tady máš. Ale přesto to chci ocenit, myslím že jsi fakt dobrá. A jestli mě neoslovuje to o čem píšeš, tak to, jak to píšeš, mě oslovuje určitě.

2 Addie | Web | 1. srpna 2013 v 12:01 | Reagovat

Tak tohle je geniální a zaslouží si to pokračování, nebo alespoň něco tomu velmi podobného. Jak bylo řečenou nade mnou, tvůj styl se mi hrozně moc líbí.

3 Tereza | Web | 3. srpna 2013 v 22:42 | Reagovat

Měla bys psát knížky!)
Aspoň pro mě!:D:)

4 K. | Web | 12. srpna 2013 v 8:22 | Reagovat

Mě oslovuje to, jak píšeš i o čem píšeš. Líbí se mi ten zvláštní styl, který by si zasloužil pojmenování takové, aby každý malý spisovatel mohl být pyšný na svou tvorbu shrnutou pod tento pojem. Prostě chci říct, že tomu co píšeš rozumím.
Možná se mi víc líbila předchozí sbírka povídek, ale to bude asi tím, že nerozumím sexuálnímu napětí mezi homosexuály. Tím nemyslím nic špatného!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.